vid

Vid slovesný, aspekt – mluvnická (lexikálně gramatická) kategorie slovesa (slovanských jazyků) vyjadřující časovou stránku slovesného děje, jeho dokonavost (událost) či nedokonavost (průběh). Dokonavá slovesa (perfektiva) vyjadřují děj ukončený (sednout, posbírat), nedokonavá (imperfektiva) děj v jeho průběhu (sedět, sbírat). V souvislosti s vid se rozlišují slovesa okamžitá (momentální – sednout) a trvací (durativní – seděl, šel), dále nenásobená (sednout, sedět) a násobená (sbírat, posbírat); uvnitř násobených se rozlišují opětovací (iterativa sedat) a opakovací (frekventativa – sedávat). Některá slovesa jsou obouvidová (obětovat, věnovat). – Užíváni vidu v češtině nahrazuje do určité míry zánik minulých časů aoristu a imperfekta a vyjadřuje časové odstíny při tvoření budoucího času (futurum jednoduché – napíšu, futurum složené – budu psát);

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 17. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: infinitiv, Ivan Poldauf, Karel Janáček, perfektivum, sloveso.