verifikace

[Latina], potvrzení správnosti, ověřování; metodický postup ke zjišťování pravdivostní hodnoty výroku (hypotézy) nebo správnosti zjištěné (naměřené) hodnoty (veličiny). – Dedukcí se při verifikaci získávají z původního výroku takové výroky, jejichž pravdivostní hodnota je přímo zjistitelná a odtud se pak soudí na pravdivostní hodnotu původního výroku. Jde tedy o progresivní redukci; opačný postup je vysvětlení. Rozlišuje se verifikace logická a empirická. Při logické verifikaci se zjišťuje pravdivost výroku (hypotézy) výlučně logickou cestou, například logickým rozhodováním. Nejvíce charakteristická je logická verifikace pro formální logiku, matematiku a další deduktivně založené vědy. V přírodních a společenských vědách se uplatňuje zvláště empirická verifikace, jež spočívá v tom, že z hypotézy se odvozují výroky, jež jsou prověřovány experimentem, pozorováním a praxí. Jsou-li shledány výroky pravdivými, lze pokládat i hypotézu za pravdivou. Proto se verifikace nazývá též potvrzením, konfirmací hypotézy a chápe se jako pojem nadřazený konfirmaci i falzifikaci. Výroky odvozené z hypotézy a nepotvrzené experimentem pozorováním, praxí znamenají falzifikaci hypotézy. Logický empirismus pojímá postup verifikace především gnozeologicky a ztotožňuje smysl věty s verifikovatelností výroku jí odpovídajícího. Tato subjektivně idealistická interpretace (Vídeňský kruh, zejména M. Schlick a R. Carnap) je neudržitelná. Zjištění smysluplnosti výroku není totožné s verifikací výroku. Verifikovat lze jen výroky, jejichž existenční formou je sémanticky smysluplná výroková věta, ale ne každý takový výrok může být verifikován. Verifikace slouží k posílení empirické báze vědy, ale jednostranně interpretována a absolutizována je základem subjektivně idealistických pojetí poznávacího procesu, která zužují možnosti teoretického myšlení. Pojem verifikace jako metodologického základu vědeckého poznání (který vyzdvihovali zvláště Schlick a Carnap) ostře kritizuje K. R. Popper (který ale nedoceňuje dialektiku absolutní a relativní pravdy a vzájemný vztah indukce a dedukce) a pokouší se ho nahradit v tomto poslání falzifikací (jejímž základem je modus tollens) a induktivistický model vědy nahradit deduktivistickým.