valdenství
Jedna z forem středověkého kacířství, formující se koncem 12. století v městském prostředí Burgundska, Provence a severní Itálie (lyonští chudí, lombardští chudí). Valdenští vycházeli z požadavku naprosté chudoby a obecné závaznosti evangelia. Kladli důraz zejména na Nový zákon, odmítali institucionální církev, žádali demokratizaci církve a svobodu kázání i pro laiky. Roku 1179 byli odmítnuti na 3. lateránském koncilu, 1184 exkomunikováni. V letech 1205 až 1218 bylo hnutí rozštěpeno v důsledku radikalismu lombardských chudých, od roku 1210 se jejich útočištěm před pronásledováním inkvizicí staly zejména Kottické Alpy. Proti valdenství působila zejména ve městech inkvizice dominikánského a minoritského řádu. V Čechách se valdenství poprvé výrazněji projevilo v 1. polovině 14. století na Jindřichohradecku, ovlivnilo počátky husitství a spolupodílelo se i na zrodu jednoty bratrské. Evropská reformace navazovala na valdenství zejména v hnuti novokřtěnců. Zbytky valdenských v alpských údolích přijaly v 16. století protestantismus. Dnes tvoří evangelickou církev presbyteriánského charakteru a její příslušníci žijí zejména v Itálii, Latinské Americe a USA. Viz také Petr Valdo.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
9. 12. 2003
Autor: -red-