Václav Vilém z Roupova

*kolem 1580 – †20.9.1634, český šlechtic a politik, sídlil na Trnovanech a Žitenicích. Jeden z vůdců protihabsburské stavovské opozice v 1. polovině 17.století. Angažován v boji o Rudolfův Majestá v letech 1608 – 1609, stavovský direktor v letech 1609 a 1611, za krále Matyáše královský rada, komorník a nejvyšší berník. Po vypuknutí českého stavovského povstání 1618 – 1620

agilní člen direktoria, patřil ke kalvínské skupině orientované na Fridricha V. Falckého

. Po jeho zvolení za krále v letech 1619 – 1620 nejvyšší kancléř Českého království. Po bitvě na Bílé hoře

uprchl ze země a žil v Berlíně. Ačkoli byl císařem v roce 1627 omilostněn, vrátil se do Čech až roku 1631 pod ochranou saských vojsk, takže byl opět odsouzen. Od roku 1632 pobýval v Drážďanech jako kurfiřtský rada a vojenský komisař, snad zapojen do valdštejnského spiknutí. Zemřel v Litoměřicích, kam přišel se švédskými vojsky.