Úžiny

Průlivy

Geografie, historie, souhrnné označení průlivů Bospor a Dardanely s mezilehlým Marmarským mořem, spojujících Černé a Egejské moře. Vzhledem k tomu, že tato mořská cesta je poměrně úzká (šířka Bosporu v nejužším místě je 660 m, Dardanel 1300 m), je odedávna snadno kontrolovatelná. Od starověku do 15. století ovládala Úžiny a prakticky celé pobřeží Černého moře Byzanc, po jejím pádu pak až do konce 17. století osmanská říše. Od dobytí Azova ruským vojskem v roce 1696 a zřízení ruského černomořského loďstva se problém svobodné plavby Úžinou stával mezinárodní záležitostí a posléze významnou součástí tzv. východní otázky. Do 40. let 19. století úprava řešena především dvoustrannými rusko-tureckými dohodami (v roce 1774 museli Turci přiznat Rusku právo obchodní plavby, v roce 1829 bylo toto právo vztaženo na všechny evropské státy). Vojenské lodě směly proplout jen v rámci rusko-tureckých spojeneckých dohod (z let 1799, 1805), obě strany však respektovaly uzavření Černého moře pro třetí země. V roce 1841 v Londýně byla podepsána první vícestranná dohoda o Úžině, která uzavírala ruské vojenské loďstvo v Černém moři. Po porážce v krymské válce Rusko vojenské loďstvo dočasně ztratilo a Černé moře bylo neutralizováno. V roce 1870 začala obnova ruského válečného námořnictva na Černém moři, ale Úžiny zůstaly ruským válečným lodím i v míru uzavřeny. Za 1. světové války získalo carské Rusko tajnými dohodami z března 1915 předběžný souhlas Velké Británie a Francie k anexi Úžin, Istanbulu a přilehlých území, jež se po vítězné válce měly stát součástí ruského impéria. Po VŘSR se sovětská vláda od těchto dohod distancovala. V roce 1918 byly Úžiny obsazeny vojsky dohodových velmocí. Snahy těchto mocností o demilitarizaci a zmezinárodnění Úžin nebyly však realizovány v důsledku kemalistické revoluce. Konference v Montreux vyústila 20.7.1936 v novou vícestrannou konvenci, respektující zvláštní práva černomořských států (Turecko získalo právo uzavřít Úžiny v případě ohrožení, pobyt cizích válečných lodi v Černém moři byl kvantitativně i časově omezen, černomořské státy měly naopak v době míru průjezd Úžinami zaručen). Za 2. světové války byla konvence několikrát porušena a přestože SSSR žádal o její přezkoumání byl v roce 1953 potvrzen daný stav. Viz také montreuxská konference.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 21. 9. 2006
Autor: -red-