uzbecká kinematografie

Film a TV

První filmy promítány byli v Taškentu v roce 1897. Po amatérských začátcích (v roce 1914) od roku 1925 taškentské studio Záře východu (od roku 1936 Uzbekfilm) produkovalo osvětové a agitační snímky. První hrané filmy ruských režisérů (O. N. Frelich, *1887 – †1953, Dcera svatého muže) zobrazovaly tematiku náboženských a feudálních předsudků, protibasmačských bojů, osvobození žen a aktuální problematiku zemědělství. Za 2. světové války byla do Uzbekistánu (Uzbecké sovětské socialistické republiky) evakuována filmová studia i z jiných sovětských republik. J. A. Protazanov zde natočil flm Nasredin v Buchaře. Po válce se uzbecká kinematografie zaměřila zejména na historické filmy (K. J. Jarmatov, *1903–†1978 Básník a vladař – o Alíšeru Navoím, Avicenna, Sama mezi lidmi o básnířce Nadíře, L. A. Fajzijev, *1929, Ulukbekova hvězda). S příchodem nové generace v 60. letech se rozšířil tematický okruh. Ve filmech se odrazily reminiscence na revoluci a válku (Š. Abbasov, *1931, Jablka jednačtyřicátého roku), etická problematika současné mládeže (E. Išmuhamedov, *1942, Něha, Zamilovaní, Sbohem, zeleni léta). Mezinárodního úspěchu dosáhl Ali Chamrajev (*1937), tvůrce revolučního dramatu Sedmá kulka, poémy Člověk sleduje let ptáků a poetického trojportrétu žen Triptych. Vedle dokumentární a animované tvorby vzniká ročně v Uzbekfilmu 10 hraných filmů. V Taškentu se ob rok koná nesoutěžní mezinárodní filmový festival asijských a latinskoamerických kinematografií.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 3. 1. 2022
Autor: -red-