úvěrová politika

Součást hospodářské politiky, využívající cílevědomě funkce bankovního úvěru v souladu s charakterem výrobních vztahů. V procesu rozšířené reprodukce dochází zákonitě k uvolňování peněžního kapitálu a peněžních fondů, které jsou znovurozdělovány pomocí úvěru. V tomto případě se úvěrová politika zaměřuje na získávání a formování volného peněžního kapitálu a volných peněžních fondů ve formě depozit (tzv. depozitní politika) a jejich znovurozdělování pomocí různých forem bankovního úvěru, stanovením podmínek pro jejich poskytování a splácení, zajištění apod. Využívání redistribuční funkce bankovního úvěru a úvěrového financování úzce souvisí s finanční politikou a ostatními částmi hospodářské politiky (důchodovou, cenovou). Úvěrová politika může být koncipována buď jako obecná úvěrová politika, kdy se bankovní úvěr poskytuje víceméně podle všeobecných podmínek a pravidel, nebo jako úvěrová politika selektivní podle zvolených kritérií (kdy je preferován vývoz zboží, některá odvětví). Vedle toho úvěrová politika cílevědomě využívá emisní funkce bankovního úvěru, jehož prostřednictvím se emituje převládající část bankovně úvěrových peněz. Z tohoto hlediska je úvěrová politika součástí měnové politiky. Z bankovního úvěru se vesměs platí úrok. Úroková politika je tak zároveň politikou regulace či plánovitého řízení výše a struktury úrokových sazeb. V ekonomice se úvěrová politika uskutečňuje plánovitě, hlavním nástrojem k dosažení vytyčených cílů je v návaznosti na plánování celého reprodukčního procesu plán úvěrový. Využívají se i další nástroje, jako je bankovní úrok a soustava pravidel pro poskytování a splácení bankovních úvěrů. Úvěrová politika je při financování rozšířené reprodukce politikou selektivní v souladu se schváleným plánem hospodářského a sociálního rozvoje národního hospodářství.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 10. 8. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Albert Hahn, platební neschopnost.