depozitum

[Latina], původně věc movitá daná do úschovy. Rozlišuje se úschova jednotlivá, kde uschovatel (deponent) má právo na vrácení téže věci, například určitého druhu cenných papírů, a úschova hromadná, u níž jsou uschovány zastupitelné věci (například peníze) a uschovatel je pouze povinen vrátit stejné věci, nikoliv však právě ty, které převzal do úschovy. Vlastnictví věci přechází po dobu úschovy na schovatele. Z úschovy peněz se vyvinulo přijímání vkladů v peněžních ústavech, kdy již nejde o úschovu, ale o úvěrový vztah mezi vkladatelem a bankou. Pojem depozitum v tomto případě označuje vklad (v.t. depozitní banka). Dnes jsou nejčastějšími depozity peněžní prostředky nebo cenné papíry, které se ukládají do peněžních ústavů. Z peněžních depozit dostávají vkladatelé úroky, z cenných papírů se naopak vybírají poplatky za úschovu. Zvláštním případem je depozitum soudní nebo notářské, kdy právní předpis ukládá v určitých případech uložení movitých věcí u soudu, resp. u notáře.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 10. 8. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: depozitní banka, úvěr finanční, úvěrová politika.