tuniská arabská literatura

Literatura

Rozvíjí se od vpádu Arabů na území Tuniska v 7. století. Až do 18. století měla převážně naučný charakter (právník al-Kajruvání, 923–996; historik Ibn Chaldún). V 16.–18. století pod tureckou nadvládou tuniská arabská literatura stagnovala. V 19. století pod francouzským vlivem došlo k obrození kulturního života. Literatura konce 19. a počátku 20. století však ještě zůstávala v zajetí tradičních žánrů (vedle učené literatury zvl. biografie a cestopisy) a klasické poetiky (básně s jednotným průběžným rýmem a se starou kvantitativní metrikou). Ve 20. letech vznikala dramatická tvorba. Politický kvas mezi dvěma světovými válkami vedl i k rozvoji literatury. Próza se navracela k velké minulosti Tuniska (M. aš-Šádhilí Chaznadár, 1881–1953), poezie plodně zpracovávala ohlasy evropských vlivů v díle básníka a teoretika poezie Abú l-Kásima aš-Šábbího (1909–1934). Od 30. let se připravovaly změny v tuniské próze, které vyvrcholily v díle dramatiků a prozaiků Mahmúda Mes'adího a Alí ad-Dú'ádžího. V epoše svobodného Tuniska od roku 1956 se v próze stále více uplatňoval realistický směr (al-Bašír Chrajef) vedle směru psychologizujícího (Mustafá al-Farní, *1911, Sálati al-Garmadí, *1913) a avantgardního (Izzaddín al-Madaní, *1938). V poezii vedle klasicizujících básníků usilujících i o určitou obnovu obsahu (Dža'far Mádžid, *1940) působili modetnisté experimentující v oblasti formy i obsahu (Lahbíb az-Zannádí, *1941). Významným současným autorem píšcím francouzsky je prozaik a badatel Albert Memmi.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 10. 10. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: arabská literatura.