trópy

[Řečtina], argumenty, kterými se antičtí skeptikové snažili zdůvodnit svoji pochybnost o obecné platnosti poznání. Podle Sexta Empirika a Diogena Laertského je sestavili Ainesidémos a Agrippa. Ainesidémos pochybuje o možnosti objektivního a obecně závazného poznání proto, že existují a) různé vnímající bytosti: tytéž podněty u nich nevyvolávají tytéž představy; b) různí lidé; c) různě ustrojené smyslové orgány u téhož člověka, v nichž vyvolávají tytéž věci zcela odlišné vjemy; d) rozdílné stavy a situace, v nichž člověk poznává, jaké je zdraví, nemoc, spánek, radost, zármutek ap. (argumenty opřené o vlastnosti subjektu); e) různé polohy, vzdálenosti a místa poznávaných předmětů, různé způsoby života, zákony, víry, dogmatické domněnky; f) různé souvislosti poznávaného: nic se nezjevuje ve své čisté podobě, nýbrž ve spojení se vzduchem, světlem, vlhkostí, teplotou, pohybem a ostatními vlivy (argumenty týkající se charakteru objektu); g) rozmanité vzájemné vztahy mezi poznávanými jevy; h) relativita všech jevů; ch) závislost na tom, zda se člověk setkává s jevy často nebo zřídka; i) závislost poznání na vzájemném srovnávání věcí, například lehkého s těžkým, silného se slabým (argumenty opírající se o charakteristiku subjektu i objektu). Agrippa pak nemožnost poznání a nutnost epoché zdůvodňuje a) rozporností mínění; b) nemožností provádět důkazy do nekonečna; c) relativností poznání; d) nedokazatelností výchozích předpokladů; e) úsudkem v kruhu. – Trópy skeptiků byly zaměřeny na systematické odhalování subjektivnosti a relativnosti smyslového vnímání i usuzování a potud právem otřásaly dogmatismem tzv. naivního realismu; ve své absolutizaci jsou však nekritické a lze je obrátit proti nim samotným, což podvrací skepticismus jako filozofickou a životní pozici.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 10. 7. 2006
Autor: -red-