naivní realismus

Živelně vzniklé představy, odrážející bez kritické reflexe každodenní zkušenost, podle níž charakteristiky vnějšího světa tak, jak je člověku poskytuje běžná praxe vyjadřují adekvátně objektivní realitu. Naivní realismus je neuvědomělým materialismem, neboť pokládá vnější svět za skutečný, věci kolem lidí za objektivně existující, smyslovou zkušenost za hodnověrnou, činí tak však živelně, bez zřetele k problematice teorie poznání, bez pochopení rozdílu mezi bezprostředním a zprostředkovaným poznáním, vztahu absolutní a relativní pravdy, reality a iluze, vědění a víry. Síla naivního realismu tkví v tom, že je instinktivním a ve svém základě nevyvratitelným přesvědčením celého lidstva. Naivně realistických stanovisek se dovolávají i některé idealistické směry, například empiriokriticismus, neorealismus, lingvistická filozofie a zčásti fenomenologie, idealisté však interpretují naivní realismus v duchu svých idealistických doktrín.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 16. 8. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Johannes Rehmke, trópy.