těžká jízda

Vojenství

Jezdecké oddíly složené z bojovníků vybavených ochrannou zbrojí. Tou byli někdy opatřeni i jejich koně. Pojem těžká jízda se užívá většinou pro jízdu, která sloužila ve vojscích států v období starověku a v rytířských vojscích středověku, ne pro novověké pravidelné těžké jezdectvo. Těžká jízda se objevovala v Přední Asii již v 1. tisíciletí př.n.l. Těžké jezdce mělo asyrské vojsko, proslavili se panští těžkoodění jízdní kopiníci, těžkou jízdu mělo i vojsko císařského Říma. Dobou největšího rozkvětu těřké jízdy se stal středověk, kdy těžkoodění jezdci na mnoho století ovládli bojiště jako rozhodující bojová síla. Středověká těžká jízda bývá označována jako rytířská. Těžkoodění jezdci byli však i nešlechtici ve vojenských družinách feudálů, a proto počet těžkooděných jezdců zpravidla převyšoval počet šlechticů ve vojsku. Úlohu těžké jízdy feudálního typu ukončily palné zbraně a přechod k žoldnéřským a posléze stálým armádám. Viz také zbroj ochranná, zbroj pro koně.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 21. 12. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: turkopolové.