teorie řízení

Vědní obor zabývající se zákonitostmi řízení ve společnosti s cílem vytvořit takové systémy řízení, které by těmto zákonitostem odpovídaly a byly použitelné v řídicí praxi. Řízení v obecném smyslu znamená působení na nějaký dynamický systém, které mění jeho chování bud úplně, nebo alespoň toto chování podstatně modifikuje. Každý proces řízení předpokládá dva dynamické systémy; na rozdíl od obecnější regulace nemá řízený systém možnost zpětně působit na systém řídící, nebo je zpět né působení zanedbatelné. Proto lze řízení považovat za speciální případ regulace. Zatímco regulace je zvláštním případem interakce, řízení je nutno chápat jako speciální případ lineární kauzality. – Termíny řízení a regulace jsou chápány v odborné literatuře různě. V angloamerické literatuře mají dvojí význam: řízení znamená jednak ovládání, kontrolu, tedy lineární řízení ve shora uvedeném smyslu, jednak se chápe jako regulace ve smyslu zpětnovazebného vzájemného působení. Pak by existovaly dvě základní alternativní formy řízení: forma regulace se zpětnou vazbou a forma řízení v otevřeném obvodu bez zpětné vazby. Regulace přechází v řízení v otevřeném obvodu, jestliže se účinek zpětné vazby blíží nule. Přitom čisté řízení v otevřeném obvodu existuje jen ve vědecké abstrakci. Proto je regulace obsáhlejší, univerzálnější a účinnější formou, neboť díky zpětné vazbě se určité typy nahodilých účinků stávají v rámci oblasti stability regulačního systému ovladatelnými. – Ve společnosti je řízení úzce spjato s vedením. Předpokládá orgán vedení a řídicí činnost. Řízení je společenským vztahem, který je určován charakterem daného výrobního způsobu a zprostředkovává cíl a zaměření praktické činnosti lidí. -Teorie řízení čerpá své poznatky z mnoha oborů, zejména z kybernetiky, filozofie, sociologie, ekonomie a psychologie. Stanoví obecné zásady řízení. V rostoucí dělbě práce význam řízení vzrůstá, přičemž roste zejména relativní samostatnost vedení.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 8. 8. 2006
Autor: -red-