teorie informace

Systematický soubor poznatků o zákonitostech přenosu a zpracování informací; v užším pojetí dílčí disciplína kybernetiky, která jako teorie dynamických systémů studuje rovněž informační procesy s těmito systémy spjaté. Teorie informace byla vytvořena koncem 40. let 20. století R. A. Fisherem, C. E. Shannonem a N. Wienerem na základech položených D. Gaborem, V. A. Kotělnikovem, matematickou prací A. N. Kolmogorova a dalších; zvlášť významnou roli sehrála Shannonova práce Matematické teorie komunikace (1948). Zákonitosti a pojmy, které teorie informace odhalila a formulovala, využívají nejrůznější vědní obory pracující především s pojmem informační hodnota, a to jak v objektivním smyslu (exaktní míra informace vyjádřená v bitech), tak v subjektivním smyslu (individuální působnost informace daná zaměřeností jejího příjemce). Vlastní pojem informace vyšel z požadavků sdělovací techniky, k jejímž hlavním úkolům patří spolehlivé a ekonomické předávání daného množství určitých znaků příslušným sdělovacím kanálem. Z kybernetického hlediska jsou informace a informační procesy srozumitelné pouze v souvislosti s kybernetickými systémy, mezi nimiž existují informační vazby. Přestože informační procesy jsou vázány na procesy materiální a energetické, představují samostatnou kvalitu a nemohou být na tyto procesy redukovány. Pojem informace těsně souvisí s pojmy uspořádanosti, struktury a systému a že má nejen formální a kvantitativní aspekt (což je matematické množství informace měřené počtem bitů), ale i aspekt obsahový, kvalitativní, který tvoří smysl informace. Informace se někdy ztotožňuje s pojmem negativní entropie, tj. s mírou uspořádanosti soustavy jakéhokoli druhu, jež je dána vývojovým stupněm soustavy, což souvisí s odrazem a autoorganizací. Idealistický přístup odtrhuje informaci od objektivního materiálního obsahu a chápe ji buď jako separovanou duchovní entitu, nebo jako pouhý prožitek subjektu. Ve skutečnosti však nelze informaci oddělit od jejího hmotného nositele, af je jím technické médium, organismus nebo společnost. Nejčastější objektivně idealistické interpretace definuje informaci jako ryze duchovní fenomén ve smyslu platónské ideje, resp. jako fenomén, který se vztahuje pouze k lidskému vědomí bez souvislosti s odrazem reality a který je nezávislý na hmotě, energii, prostoru a čase. Kybernetický pozitivismus chápe informaci jako „třetí hodnotu“ vedle hmoty a vědomí; informace zde má výlučně matematickou povahu, nemá objektivní, ale subjektivní charakter. Skutečnost, že informace není fyzikální objekt, látka či energie, však neposkytuje žádný argument pro konstituci „třetí oblasti bytí“ vedle oblasti materiální a ideální, ovšem na úrovni přírodovědeckého obrazu světa vyjadřuje pojem informace vedle látkově substrátového a energetického aspektu třetí podstatný strukturně informační aspekt hmoty. – Pojem informace má i charakter společenského jevu. – V biologii se teorie informace nejčastěji využívá například při automatickém zpracovávání fyziologických dat, při vypracovávání biokybernetických modelů a v automatizované diagnostice nemocí. Schopnost využít vnitřní, tj. genetické informace k vytváření vlastní organizace odlišuje živé systémy od systémů neživých. Viz též kybernetika; stroje na zpracování informací.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 14. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Claude Shannon, umělá inteligence.