teodolit

[Řečtina], theodolit geodézie, přístroj k měření, popřípadě i vytyčování vodorovných a svislých úhlů. K měření vodorovných úhlů slouží vodorovný kruh s úhlovým dělením (limbus

), k měření svislých úhlů svislý kruh. Kolem svislé osy procházející středem limbu se otáčí alhidáda

, nesoucí odečítací zařízení (verniery nebo mikroskopy), a zaměřovací dalekohled

, který lze spolu se svislým kruhem sklápět i kolem vodorovné osy. Teodolit se upevňuje na stativ

, dostřeďuje se (centruje) nad bodem pomocí olovnice

nebo opticky a pomocí stavěcích šroubů se urovnává (horizontuje) podle libel

. Přesnost teodolitu závisí na vzájemné kolmosti jeho tří geometrických os (svislé, kolem níž se otáčí alhidáda, vodorovné, kolem níž se otáčí dalekohled, a záměrné, dané optickou osou dalekohledu). Podle konstrukce se teodolity dělí na: optickomechanické (čtení optickým nebo stupnicovitým mikrometrem), elektronické (kompaktní s počítači), gyroteodolity (spojení teodolitu a gyroskopu

, slouží k určení astronomických azimutů).