Geomagnetické pole – prostor, v němž se projevuje magnetické působení Země. Má velkou, poměrně stálou složku, tzv. hlavní pole, a složku časově proměnnou (viz též
geomagnetické poruchy,
geomagnetické variace). Hlavní pole se podobá poli tyčového magnetu, tedy poli
magnetického dipólu umístěného ve středu Země, jehož osa leží na spojnici geomagnetických pólů. Pole dipólu činí asi 90 % hlavního pole a dlouhodobě se s časem mění (tzv.
sekulární variace). Magnetického momentu dipólu ubývají asi 4 % za 10 let a dipól se pohybuje severním směrem rychlostí 2,2 km.rok
-1. Nedipólové pole se pohybuje západním směrem s úhlovou rychlostí 0,2°.rok
-1 – tzv. západní drift.
Hlavní magnetické pole Země a jeho sekulární variace jsou způsobeny tokem elektrické vysoce vodivé látky v zemském jádru. Magnetické pole Země lze popsat vektorem jeho totální intenzity
T, který se rozkládá do tří pravoúhlých složek
X (ve směru zeměpisného poledníku),
Y (ve směru zeměpisné rovnoběžky) a
Z (svislá složka). Lze je také vyjádřit pomocí tzv.
geomagnetických elementů,
magnetické deklinace D,
inklinace I a horizontální intenzity
H. Měření magnetického pole Země se provádí magnetickými
teodolity,
zemskými induktory,
magnetometry a
variometry. Výsledky se znázorňují na mapách pomocí
izogón,
izoklin a
izopor, zjištěné anomálie mají praktický význam v geofyzikálním průzkumu. Viz také
paleomagnetismus.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
1. 12. 2018
Autor: -red-
