systém

[Řečtina], uspořádání rozmanitosti předmětů. Množina prvků, jež jsou ve vzájemných vztazích a které tvoří určitý celek, jednotu. Výraz systém se užívá v různých souvislostech a jeho obsah závisí též na historickém vývoji poznatků. Je blízký pojmům celostnost, organizace, organismus a struktura. Původně znamenal ve starořecké filozofii seskupení, sjednocení, celek. Později se objevila myšlenka o řádu, uspořádanosti prvků nebo částí systému. Představa o struktuře a hierarchii systému vznikla již v antickém myšlení a uplatnila se zejména v tehdejších poznatcích o stavbě živého organismu. Systémové myšlení je charakteristické pro klasické období klasifikace ve vědách. Pro tuto etapu vývoje vědy jsou typické uspořádané systémy organismů v Linnéově systému rostlin a živočichů (1735) a chemických prvků v Mendělejevově periodické soustavě prvků (1871). Ve 20.století došlo k nevídanému rozmachu systémových teorií, což je projevem tendence moderní vědy k integraci, související s mohutným rozvojem výrobních sil v tomto století. Pro 20. století je dále charakteristická tendence k matematickému upřesnění systémových teoretických pojmů, užívající přístupů algebry, topologie, teorie diferenciálních rovnic, teorie funkcí, maticového počtu a dalších. – Filozoficky je nejdůležitější dělení systému na materiální a abstraktní. První se člení na systémy neorganické přírody (fyzikální, geologické, chemické a další) a systémy živé (jednoduché živé systémy, organismy, populace, druhy, ekosystémy). Zvláštní třídu tvoří sociální systémy – od jednoduchých společenských jednotek až po sociálně ekonomické strukturu společenských formací. Mezi abstraktní systémy náleží soustavy pojmů, hypotéz a teorií, systémy jazykové a formalizované. Ve 20. století se rozšířila řada tzv. obecných teorií systému, které si činí neoprávněný nárok nahradit filozofii v jejích metodologických a světonázorových funkcích. – V oblasti biologie se studují všechny živé systémy na základě systémového přístupu a pomocí různých speciálních teorií. Jde zejména o odhalení celistvosti objektu a různých typů vztahů k jeho prostředí (systémy otevřené, uzavřené, izolované). V systematické biologii znamená systém uspořádání všech organismů (virů, bakterií, rostlin, živočichů) do přehledné soustavy na určitém základě, zpravidla podle morfologických a fyziologických znaků s přihlédnutím k embryonálnímu, popřípadě ontogenetickému vývoji. Cílem je vytvořit pokud možno přirozenou soustavu rostlin a živočichů, která by odrážela fylogenetický vývoj organismů. Viz také systematika

; taxonomie

. Ekologie považuje všechny živé systémy za otevřené, neboli ze svého okolí přijímají látky, energii a informace (import do systému), a naopak jiné látky energii a informace do okolí vydávají (export ze systému). Je-li import a export vyvážený, je systém v rovnováze. Viz také ekosystém

; homeostáze

.