svědomí

Etická kategorie charakterizující schopnost člověka hodnotit a kontrolovat vlastní jednání z hlediska odpovědnosti vůči druhému, kolektivu a lidské společnosti vůbec. Předpokládá aktivní osvojování mravních norem a závazků, schopnost vyžadovat od sebe jejich dodržování, dále schopnost sebehodnocení podle týchž principů, podle nichž hodnotíme chování druhých. Svědomí vyjadřuje nejvyšší formu morálního sebeuvědomění. Vede člověka ke smyslu pro čest a vlastní důstojnost, zavazuje jej však i ke službě společnosti, lidstvu. Formuje se v procesu výchovy a vzdělání samostatným osvojováním mravních norem; jeho obsah je určován stupněm historického vývoje a sociálním postavením člověka v podmínkách, v nichž žije. Jako aktivní reakce subjektu na společenské podmínky působí jako hybná síla morálního zdokonalování člověka, podněcuje jeho činný vztah ke skutečnosti. Projevuje se současně v podobě racionálního chápání mravního významu vlastního jednání i komplexem emocionálních prožitků (city odpovědnosti, cti, zásluhy, viny).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 4. 9. 2006
Autor: -red-