svatyně
Náboženství
Posvátné místo náboženského kultu sloužící podle náboženských představ k zprostředkování styku člověka s nadpřirozenými silami (božstvy, bohem). Nedotknutelný kultovní symbol přítomnosti božstva (sídlo boha, symbol jeho existence a účasti), sloužící k realizaci veřejných (oběd, modlitby, bohoslužba) i esoterických (mystéria) rituálů. Svatyně vznikaly převážně zjednoduchých forem kultovních (převážně obětních) míst, tvořených ohraničeným nekrytým prostorem s jedním nebo více posvátnými kameny, kůly či stromy. Tato místa, jejichž součástí byl často vodní zdroj, jeskyně nebo oltář a jež vznikala na starověkých kultištích souvisejících v nábožensko-mytologické tradici přímo s existencí božstva (posvátné prameny a studny, skály a hory, stromy, háje), prošla složitým vývojem jak v oblasti formální podoby, tak v oblasti náboženského významu. Původně jednoduché svatyně získávaly nejen složitou stavební podobu přibližující se tradici egyptských a babylonských sakrálních staveb v předznamenání formy křesťanského chrámu (stánek úmluvy), ale i alegorický náboženský charakter (svatyně symbolizující „zaslíbenou zemi“ starověkých Izraelců). Bezprostřednost původního rituálu vázaného na nejstarší svatyně byla v průběhu vývoje do jisté míry oslabena zavedením obřadů reglementovaných určitou církví pro daný typ sakrálních staveb (křesťanský chrám či kostel, mešita, synagóga).
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
29. 6. 2006
Autor: -red-