Svámí Vivékánanda

Biografie / Náboženství

*12.1.1863 – †4.7.1902, mnišské jméno Naréndranátha Datta, indický náboženský myslitel a sociální reformátor. V roce 1882 se setkal s Rámakrišnou a celý další život věnoval rozvíjení a šílení jeho ideji; propagoval reformovaný hinduismus nejen v Indii, ale i v Evropě a Americe. V roce 1897 zorganizoval náboženskou reformní společnost Rámakrišnova mise – středisko náboženské činnosti v Indii, Evropě a Americe. Na rozdíl od Rámakrišny dobře znal evropskou filozofii a kulturu a prošel vlivy zejména H. Spencera, A. Schopenhauera, I. Kanta, J. S. Milla, D. Huma, A. Comta. Vivékánanda spatřoval spásumo derního člověka v obratu k náboženské a duchovní zkušenosti. Hlásal duchovní jednotu všech náboženství, avšak trval na primátu indické národní myšlenkové tradice, nazývaje hinduismus matkou všech náboženství. Za filozofický základ hinduismu pokládal védantu, již syntetizoval jednak s filozofickými myšlenkami sánkhjy a jógy, jednak s některými pojmy západoevropské filozofie. Nauku o iluzornosti empirického světa odmítal; tvořivou činnost interpretoval jako projev božské hry. Ideál asketické osobnosti spojoval s požadavkem aktivní služby lidstvu a v hinduistickém „morálním slabošství“ spatřoval vliv pasívního buddhismu. V názorech na společnost zastával teorii čtyř fází postupného vývoje od vlády kněží a vojáků přes vládu obchodníků až k vládě dělníků; té podle Vivékánandy patří budoucnost. Učení Vivékánandy našlo stoupence zejména mezi indickou, ale též americkou a evropskou inteligencí.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 10. 3. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: Indické náboženství a mytologie.