stres

Psychologie

Biologie, psychologie, funkční stav, ve kterém se nachází organismus při mobilizování obranných či nápravných dějů. Vlivem stresových podnětů (stresorů) se rozvíjí řetěz reakcí, které mají charakter nespecifické adaptační reakce. Probíhají nejprve jako poplachová reakce (fáze šoku a protišoku), která přechází do stadia rezistence (fáze vzestupu odolnosti, optimální adaptace), v němž se zvyšuje schopnost organismu bránit se škodlivým vlivům a jeho stav se normalizuje. Působí-li však stresory (infekce, prudké změny teploty, fyzická nebo psychická traumata) příliš dlouho a intenzívně, nastává stadium vyčerpanosti, v němž obranyschopnost organismu zaniká. Reakce jsou uváděny v činnost poplachovými signály nervového a humorálního charakteru. Působení mechanismů stresu, jehož teorii spolu s teorií adaptace vytvořil H.H.B.Selye, se v 2. polovině 20. století stalo rizikovým faktorem zaujímajícím přední místo v etiologii tzv. civilizačních (zejména psychosomatických) chorob. Pro svou masovou patogenitu (stresující vliv časového tlaku v rámci zrychlování životního tempa) bývá stres též označován jako jeden z hlavních faktorů tzv. „hrozby civilizace“. Viz také adaptační syndrom, generalizovaný adaptační syndrom, zátěž organismu.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 30. 11. 2004
Autor: -red-

Odkazující hesla: adaptační syndrom, indispozice, pracovní křivka, stresor.