Streptococcus

[Streptokokus, řečtina], streptokok – rod grampozitivních

, fakultativně anaerobních kokovitých bakterií z čeledi Streptococcaceae, s typickým řetízkovitým uspořádáním. Původci kožních a dýchacích onemocnění člověka a zvířat. Sérologicky se podle tzv. C-substance dělí do skupin A až V. Nejvýznamnější z hlediska lidské patologie je skupina A, která se rozděluje (podle tzv. M-antigenu) asi do 50 antigenních typů. Známo asi 21 druhů. Nejvýznamnější jsou Streptococcus pyogenes (produkující ß-hemolyzín), vyvolávajíc spálu, pyodermii, impetigo, erysipel, revmatickou horečku ap.; Streptococcus agalactiae, patogenní jen pro novorozence; Streptococcus faecalis (starší označení Enterococcus), který je součástí normální lidské střevní flóry, může však být původcem infekcí močových cest, sepsí, popřípadě endokarditid. Zvláštní skupinu tvoří tzv. viridující streptokoky (Streptococcus sanguis a Streptococcus salivarius). Za původce zubního kazu bývá považován Streptococcus mutans. Zvláštní postavení mezi streptokoky zaujímá Streptococcus pneumoniae (starší označení Diplococcus pneumoniae nebo Pneumococcus), jehož polysacharidové antigeny se podstatně liší od ostatních streptokoků. Známo přes 80 sérotypů. Jsou původci mnoha lidských onemocnění, například bronchopneumonie, otitidy, sinusitidy a bakteriální meningitidy. V mlékárenském průmyslu se využívá Streptococcus lactis a Streptococcus cremoris (při zpracovávání mléka na smetanu, máslo a podobné produkty).