stereoskopie

[Řečtina], stereoskopické prostorové vidění. Vzniká nepatrnou odlišností obrazů pozorovaného předmětu na sítnicích obou očí při otáčení očí tak, aby se jejich osy protínaly na pozorovaném předmětu. Úhel, který přitom osy očí svírají, se nazývá stereoskopická paralaxa. Její nejmenší hodnota, při níž přestává stereoskopické vidění je tzv. mez stereoskopického vidění. Odpovídá jí vzdálenost od očí, zvaná poloměr stereoskopiekého vidění.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 28. 8. 2000
Autor: -red-

Odkazující hesla: kinematografie.