spisovný jazyk

Jazykověda

Útvar národního jazyka užívaný v oficiálním veřejném styku, a to v projevech psaných i mluvených. – Spisovný jazyk obvykle vzniká z nářečí (zpravidla kulturního a hospodářského centra), které nabývá nadnářečních rysů a stává se obecným jazykem (koiné) stále většího území. Ve starších dobách ve funkci spisovného jazyk vystupoval i jazyk cizí (latina, církevní slovanština) – Spisovný jazyk se liší od běžně mluveného jazyka propracovanou a stylisticky diferencovanou soustavou prostředků, jeho norma bývá kodifikována autoritativními příručkami. Do pojmu spisovný jazyk se v češtině zahrnuje i jeho mluvená podoba užívaná v běžném neveřejném styku, jazyk hovorový.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 4. 8. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: odborný styl jazyka, slovenský jazyk.