spanilé jízdy

Vojenství

Vojenské výpravy husitských oddílů za hranice Čech a Moravy, v tehdejší češtině nazývány též rejsy. Tažení sledovala politické, vojenské a hospodářské cíle, k jejich hlavním úkolům patřilo zasáhnout protivníky husitství na jejich vlastním území a zároveň propagovat husitské ideály v cizině a získat pro ně další stoupence. Významná byla snaha získat pod husitskou kontrolu vedlejší země české koruny (Slezsko, Horní a Dolní Lužici) a obnovit tak integritu českého státu z předrevolučního období. Neméně závažná byla i snaha umožnit alespoň částečnou ekonomickou regeneraci dlouhými válkami vyčerpaného českého území, které nestačilo zajišťovat potřeby a výživu zejména stálých polních vojsk. Přenesení hospodářské zátěže na bedra nepřátelských oblastí a kořist získaná na výpravách do ciziny alespoň částečně řešily napjatou situaci. K programovému organizování spanilých jízd došlo až po roce 1426, kdy se sirotci a táboři stali rozhodujícím mocenským činitelem v Čechách a kdy se poněkud zklidnily domácí poměry (obnovovaná příměří mezi katolíky a husity). Zároveň byly početné výpravy projevem změn v politice husitů pod vlivem Prokopa Holého, který byl rozhodnut vybojovat revolučnímu programu uznání v soudobé Evropě. Spanilé jízdy směřovaly v letech 1427 – 1432 pravidelně do oblastí, odkud hrozily husitským Čechám nepřátelské vpády (rakouské země, Slezsko, obojí Lužice, západní a severní Uhry, německé území západně a severně od českých hranic). Největších úspěchů dosáhla výprava do západního Slovenska a Slezska v roce 1428 a tažení spojených husitských sil do Míšeňska, Saska, Falce a Frank na přelomu let 1429 – 1430. Známou výpravu sirotčího vojska k Baltskému moři v roce 1433 nediktovaly zájmy husitů, nýbrž byla akcí realizovanou po dohodě s polským králem, který ji také financoval.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 28. 8. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: husitské válečnictví, Prokop Malý.