sonáta

Hudební teorie

[Italština], několikavětá (zpravidla tří až čtyřvětá) hudební skladba, v níž alespoň jedna věta je v sonátové formě. Větné schéma se ustálilo v pořadí rychlá-pomalá-taneční-rychlá. Tato charakteristika však platí teprve od období hudebního klasicismu; původně znamenala sonáta všeobecné označení skladeb pro nástroje (sonare, latinsky hrát, znít), v baroku se vyvinuly dva typy sonáty; sonata da chiesa (chrámová) a sonata da camera (komorní, světská). Barokní sonáta byla psána nejčastěji jako triová (pro dva hlasy a basso continuo) nebo jako sólová (pro jeden hlas a basso continuo).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 30. 3. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: boloňská škola, canzona, Eugène Ysaye, Giovanni Gabrieli, introdukce, italská hudba, Jan Ladislav Dusík, Johann Sebastian Bach, Joseph Haydn, Pietro Locatelli, siciliána, svita.