sociální psychologie

Psychologie

Jedna ze základních oblastí psychologických věd zabývající se zákonitostmi vlivu společenské determinace na povahu psychiky a vědomí člověka a z toho vyplývajícími zákonitostmi regulační funkce psychiky a vědomí v sociální činnosti a sociálních vztazích lidí v rámci různých společenství. Sociální psychologie zkoumá tři základní složky sociálního chování tj. chování individuální, interpersonální a skupinové z hlediska sociální determinace obecných psychických jevů. Za nejvlastnější předmět sociální psychologie se často považuje interpersonální chování, jež představuje přechod mezi chováním individuálním a skupinovým. Interpersonální chování, které lze analyzovat z hlediska jednotlivých účastníků, jejich vzájemných vztahů a z hlediska zasahujících skupin či společenský determinant, představuje oblast v níž sociální psychologie hledá základní sociálně psychologickou jednotku své analýzy. Chování člověka jako výsledek i príčina chování druhých úzce souvisí s činností a vzájemným působením jako dvěma stránkami sociálního bytí člověka, jež je v individuální rovině ovlivňováno sociální percepcí. Ta je chápána, buď jako sociální determinovanost procesů vnímání, nebo jako specifická forma vnímání sociálních objektů (interpersonální percepce). Problematika interpersonální percepce, chápané z pozic marxistické teorie odrazu a činnosti jako bezprostřední odraz člověka člověkem v různých druzích činnosti (v operacionální definici jako formování soudů lidmi o lidech, zvláště těch soudů, které se týkají lidí jako sociálních bytostí), se stává v současnosti jednou z hlavních oblastí teoretické i aplikované sociální psychologie. S pozicí jedince jako subjektu i objektu sociální percepce souvisí široká oblast motivace sociálního chování, představovaná dynamikou základních motivačních faktorů (potřeb, zájmů a hodnot) člověka. S motivací koresponduje problematika postojů, chápaných v rámci sociální psychologie jako hodnotící relace vyjadřující vztah osobnosti k jejímu předmětnému a sociálnímu prostředí. Utváření postojů je těsně spjato s procesem socializace, který sociální psychologie zkoumá ve vztahovém rámci „organismus-svět“, „subjekt-objekt“ či „osobnost-společnost“. Socializace nemůže probíhat bez interakce a komunikace, jejichž analýza tvoří významný problémový okruh sociální psychologie. Rozsáhlý soubor sociálně psychologických jevů vytváří problematiku malých skupin, tj. takových sociálních struktur, jejichž členové na sebe působí navzájem a jsou v bezprostředním vzájemném styku. Kromě okruhu malých skupin a některých specificky determinovaných jevů (sociální facilitace, kooperace a kompetice) zahrnuje sociální psychologie i problematiku širších společensko-psychologických procesů (struktura a formy společenského vědomí, společensko-psychologické rysy sociálních vrstev a tříd, národních a kulturních specifik, hromadné chování a masové psychické jevy včetně masové komunikace), které studuje na základě aplikace rozsáhlého metodologického aparátu využívajícího poznatků i z jiných oblastí psychologických věd. Teoretická i metodologická vybavenost sociální psychologie je však dosud zdrojem určitých rozdílů v názorech na nejvlastnější předmět marxistické sociální psychologie, za který je v obecné rovině pokládána osobnost, masové psychické jevy a vzájemné vazby mezi oběma kategoriemi.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 4. 10. 2005
Autor: -red-

Odkazující hesla: Dmitrij Nikolajevič Uznadze, freudismus, Jozef Výrost, psychologické testy, Robert Sessions Woodworth, role sociální.