smyslové poznání

Jeden z momentů, stupňů odrazu objektivní skutečnosti ve vědomí, vznikající bezprostředním působením předmětů na smyslové orgány. Základní prvky smyslového poznání jsou počitky, v nichž se reprodukují jednotlivé vlastnosti věcí, vjemy, podávající již celostní smyslový odraz předmětů, a představy, v nichž se zobrazují jevy sice názorně, ale ve zobecněné nebo jinak pozměněné podobě bez přiměřeného působení předmětů. Smyslové poznání tvoří základ veškerého poznání, neboť je přímo spjato s prací a poskytuje výchozí materiál pro abstraktní myšlení, s nímž je dialekticky spojeno. Smyslově názorná složka podmiňuje abstraktně logické poznání pojmové. Intelektualismus a jemu blízký racionalismus odtrhují smyslové poznání od rozumového a od praxe, což vede k idealismu. Bez smyslového poznání nemůže být žádných vědomostí o jakýchkoli formách pohybu hmoty nebo přírody. Lidské poznání však nelze odvozovat jen ze smyslového stupně, neboť se rozvíjí v organické jednotě s racionálním myšlením na základě společenské praxe jako východiska, kritéria a cíle poznávací činnosti. Viz také vnímání.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 25. 1. 2007
Autor: -red-