slovanská mytologie

Náboženství

Mytologie a náboženské představy starých Slovanů představující složitý synkretický jev s rozvinutým rodinně rodovým kultem předků, výraznými formami kultu přírody a kulty zemědělského charakteru. Přestože lze předpokládat společný indoevropský základ slovanských mýtů, není jisté, zda existoval slovanský panteon a mytologická struktura v takové podobě, jako například u Řeků, Římanů, Keltů nebo Germánů. Vedle kontaktů Slovanů s Germány se do slovanské mytologie promítly i ně které íránské vlivy (názvy božstev jako Svarog, Chors, Stribog). V přímých písemných pramenech existují pouze zmínky odkazující na slovanskou mytologii s poměrně dlouhým časovým odstupem (10. až 12. století); z archeologických nálezů a slovanského folklóru doloženého až v pozdním středověku lze rekonstruovat pouze hlavní rysy slovanské mytologie. Nejvíce zpráv se zachovalo o polabských a pobaltských Slovanech, slovanská mytologie české provenience zanechala slabý odraz v pověstech zaznamenaných v Kosmově kronice. – Hlavní roli v slovanské mytologii hrála božstva a démoni rodu a domova, plodnosti, zemědělských a přírodních jevů. V procesu sjednocováni slovanských kmenů se upevnil kult tzv. vyšších bohů, chránících jednotlivé kmeny či skupiny kmenů (Triglav ve Štětině, Rugievit na Rujaně, Svarog v Rusku). Nejvýraznějším božstvem pobaltských Slovanů byl Svantovít, uctívaný ve slavné svatyni v Arkoně na Rujaně (chrám a idol zničen 1168 Dány). Významné místo v mytologii převážně ruské provenience zaujímal Perun, blízký svou funkcí (stejně jako Svarogův syn Dažbog) řeckému Diovi, římskému Jupiterovi či germánskému Thorovi. Většina slovanských bohů byla bohy bouře, slunce, hromu a jiných přírodních úkazů a sil; velkou úlohu hrál kult přírodních duchů (pramenů, řek, stromů, hor) a kult předků, v každodenním životě četné magické praktiky dochované v pozměněné podobě v některých lidových zvycích. Se zemědělstvím, zimním a letním slunovratem a s celým agrárním kalendářem jsou spjaté četné lokální kulty. V polyteistickém systému slovanské mytologie se objevují i personifikace umírajících a znovuvzkříšených vládců přírody; vytvářející bohatý rejstřík božstev, bůžků, démonů a duchů. – Na území Československa se historicky kompaktnější obraz slovanské mytologie nezachoval v důsledku raného šíření křesťanství jako ideologie tvořící se feudální třídy (od 9. století). Zprostředkované informace pocházející z pozdější doby jsou v současnosti doplňovány a revidovány zejména na základě archeologických nálezů.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 10. 7. 2006
Autor: -red-