sloučenina

Chemické individuum, jehož molekuly

jsou složeny z atomů

různých prvků. Složení sloučeniny se vyjadřuje chemickým vzorcem. Většina sloučenin je stechiometrických

(daltonidy

), tj. řídí se zákonem stálých poměrů slučovacích. Ostatní, nestechiometrické (nedaltonické) sloučeniny (bertolidy) se těmito zákony neřídí. Podle druhu chemické vazby atomů ve sloučeninách jsou sloučeniny iontové

a kovalentní

. Viz také chemická vazba

. Zvláštní skupinou sloučenin jsou sloučeniny organické, v nichž, na rozdíl od sloučenin anorganických, je základním prvkem uhlík. Většinou tvoří řetězce. Organické sloučeniny se dělí na acyklické (alifatické

), s otevřeným řetězcem přímým nebo rozvětveným, a cyklické

, v jejichž molekulách jsou uzavřené kruhy uhlíkových atomů. Aromatické sloučeniny mají v molekulách jedno nebo více benzenových

jader, popřípadě s postranními řetězci. Sloučeniny heterocyklické se vyznačují tím, že mají v uhlíkovém kruhu na jednom nebo více místech vázány jiné atomy, zpravidla atomy kyslíku, síry

nebo dusíku

. Sloučneniny makromolekulární jsou látky, jejichž molekula je vytvořena z několika set až mnoha tisíc atomů. Vznikají spojením většího množství jednoduchých molekul. Patří k nim například bílkoviny

, škrob

, celulóza, kaučuk

, plastické hmoty

. Viz také makromolekula

.