Skupina 42

Umělecká skupina českých výtvarných umělců, teoretiků a básníků společně vystavujících a publikujících, založená v roce 1942. Tato skupina byla velmi ovlivněna především civilismem

, kubismem

, futurismem

a konstruktivismem

, lze zde nalézt i určité prvky surrealismu

a existencialismu

. Základním programem skupiny je zaměření na město, městskou krajinu a městský způsob života. Speciálně především na městskou periférii, na továrny a na život obyčejných pracujících lidí. Vychází ze zjištění, že právě toto, nikoli opěvovaný a heroizovaný venkov je světem, v němž v moderní době lidé převážně žijí. Světem (přesně v intencích filozofické definice Martina Heideggera

), který nás utváří, formuje a deformuje. Nebylo to už tedy čisté okouzlení technikou jako v konstruktivismu nebo futurismu, jako spíše přijetí jakéhosi statutu quo

. Cosi jako vědomí, že technika je krásná i zrůdná zároveň. Z toho vyplývá i jistý, dnes bychom řekli „ekologický“ rozměr jejich díla, který se naplno uplatňuje například v rozsáhlém Hudečkově

malířském a grafickém cyklu Noční Chodci. Zároveň se v dílech této skupiny programově uplatňuje jakási metafyzická složka. Je to cosi jako „mytologie městské krajiny“ v níž nefigurují víly, rusalky a vodníci, nýbrž metaři, holiči a tovární dělníci. Tento rys klade skupinu 42 vlastně do blízkosti tzv. magického realismu. Dobře tento rys vystihuje například název Kainarovy

básnické sbírky Nové mythy, obsahující mimo jiné známou báseň Stříhali do hola malého chlapečka. Na vzniku a formování skupiny se pochopitelně výrazně podepsalo stísněné období protektorátu a druhé světové války. Zároveň však výrazně vychází z předválečných uměleckých směrů, na které integrálně navazuje, a proto rozhodně není pouze reakcí na válečné období. Význam skupiny daleko přesahuje do 50. a 60. let. V podstatě se tak jedná o jednu z nejvýznamnějších uměleckých skupin v českém umění 20. století. Hlavním teoretickým podkladem (v podstatě uměleckým programem) této skupiny byla stať J. Chalupeckého

Svět, v němž žijeme, z níž je zde závěr: Umění objevuje skutečnost, vytváří skutečnost, odhaluje skutečnost, ten svět, v němž žijeme, a nás, kteří žijeme. Neboť nejen tématem, ale smyslem a záměrem umění není nic než každodenní, úděsné a slavné drama člověka a skutečnosti: drama záhady čelící zázraku. Nebude-li toho moderní umění schopno, bude zbytečné. Členy byli malíři F. Gross

, F. Hudeček

, K. Lhoták

, K. Souček

, J. Kotík

, J. Smetana, sochař L. Zívr

, fotograf M. Hák

, teoretik J. Kotalík

, básníci J. Kolář

, J. Kainar

. Činnost skupiny byla ukončena v roce 1948, její vliv na českou literaturu a české umění vůbec lze však najít i mnohem později.