skotská literatura

Literatura

Existuje v gaelštině (Gaelic), skotské podobě angličtiny (Scots), která se vyvinula ze severoanglického nářečí, byla používána především ve středověku, ale je živá a vyvíjí se dodnes, a v angličtině, která se od britského standardu liší zvukovou stránkou, frazeologií a slovní zásobou. Skotská literatura v gaelštině tvoří vedle záznamů lidové slovesnosti (nejstarší balady dochovány ze začátku 15. století) nepočetné hrdinské básně a ságy (první z počátku 14. století) a písně. Vývoj bardské poezie (tj. poezie dvorních básníků a zpěváků – bardů), jež byla důležitým rysem kulturního života klanů na skotských vysočinách v 17.–18. století (nejznámější jsou díla bardů rodu MacMhuirichů), byl přerušen anglickým potlačením jakobinského povstání roku 1745. Koncem 18. století byla tradice poezie v gaelštině přenesena vystěhovalci do Severní Ameriky (Nové Skotsko, Severní Karolína). Během 19. století se vydávala hlavní periodika, která podnítila rozvoj drobných prozaických žánrů, z nichž největší význam měla a má až do současnosti povídka (psaná bilingvními autory kolem časopisu Gairm, z nichž někteří zvládli gaelštinu až ve zralém věku). Nová poezie se formovala ve 30.–50. letech 20. století; je pro ni příznačná tvůrčí práce s tradičními formami a současnou tematikou. Skotská literatura ve skotské angličtině má počátky ve 14. století, kdy vznikl hrdinský rytířský epos The Bruce J. Barboura; rozvíjela se v 15. a 16. století v básnické tvorbě napodobitelů G. Chaucera (R. Henrysona) a zvláště v poezií W. Dunbara a dramatické satiře D. Lindsaye (1486–1555). Próza vznikala v 15. století pod francouzským vlivem, později pod vlivem cizího humanismu (J. Bellenden, *asi 1495 – †asi 1548) a kalvínské reformační literatury (J. Knox, *asi 1505 – †1572). Důležitými památkami renesanční literatury jsou spisy krále Jakuba VI. Po odchodu královského dvora do Londýna ztratila země na více než sto let kulturní centrum. Rozvíjela se hlavně náboženská próza a poezie upadala. Na anglickou barokní a tzv. kavalírskou poezii navázala tvorba J. Grahama z Montrose (1612–1650), nostalgické ohlédnutí za minulými tradicemi bylo příznačné pro folklórně zabarvenou poezii R. Sempla z Beltrees (1595–1668). V 18. století, po ztrátě politické samostatnosti země 1707, vznikaly první sbírky středověké a lidové poezie (J. Watson, †1722) a z této poezie vycházející tvorba A. Ramsaye, R. Fergussona (1750–1774) a především R. Burnse založila novou národní literární tradici. Současně se vyvíjelo svébytné filozofické, politické, ekonomické, historické, právnické a literární teoretické myšlení v pracích skotských osvícenců (D. Hume, W. Robertson, 1721–1793, H. Blair, 1718–1800, a H. Mackenzie, 1745–1831). Na historismus osvícenského myšlení navázalo i románové dílo W. Scotta, jehož básnická tvorba a sběratelská činnost stavěla na výsledcích obrození národní poezie. Scottova tvorba rozvíjela program syntézy anglické a skotské kultury. V průběhu 19. století však vznikla ještě samostatná tradice skotského románu, reprezentovaná zejména J. Galtem, J. Hoggem (1770–1835), která degenerovala koncem století v regionalistické, idylické literatury (tzv. kailyard – literální zelinářské zahrady). Stranou těchto proudů stálo prozaické dílo R. L. Stevensona, na něž navazují ve 20.století povídky a romány G. Buchana (1875–1940) a N. Munroa (1864–1930). Realistická próza se formovala počátkem 20. století hlavně v reakci na regionalismus: G. Douglas Brown (1869 – 1902), J. MacDougal Hay (1881 – 1919). Dělnická a proletářská próza se vyvíjela ve 20. a 30. letech, v období zvaném skotské literární obrození (renesance), které vrcholilo levicově orientovanou národní poezii H. MacDiarmida a románovým dílem L. G. Gibbona, ale rozvíjela se rovněž v poezii a esejistice E. Muira (1887–1959) a též prózách N. Gunna (1891–1973) a F. MacCollyho (1906–1975), čerpajících z tradic regionalismu, na něž navazuje rovněž próza současná, například G. Mackay Brown (*1921). Problém národnostní specifiky však ustupuje do pozadí u mnohých novějších i součeský prozaiků (A. J. Cronin, E. Linklater, M. Sparková). Moderní poezie navazuje zejména na tradice hovorové řeči a skotského verše (S. Godsir Smith, 1915–1975, A. Scott, *1920, D. Campbell, *1940, T. Leonard, *1944). Drama jemuž položil základy J. M. Barrie, rozvíjeli v hovorovém jazyce R. McLellan (*1907) a R. Kemp (1908–1967). Současnou tvorbu charakterizuje jednak sociální tematika (D. Campbell), jednak zřetel k vnitřním problémům tvůrčího umělce (T. Gallacher, *1934).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 3. 10. 2006
Autor: -red-