Arthur Conan Doyle

[Dojl], *22.5.1859 (Edinburgh) – †7.7.1930 (Crowborough), sir, celým jménem Arthur Ignatius Conan Doyle, britský spisovatel, světově proslulý jako tvůrce literární postavy detektiva Sherlocka Holmese

. Pro svou společenskou angažovanost je pokládán za osobnost mezinárodního významu nejen v literatuře. Do detektivní literatury zavedl pojem „velkého detektiva“, plodný byl i v mnoha dalších žánrech sahajících od historických románů po vzoru Waltera Scotta

, přes vědeckofantastická témata, divadelní hry, básně, spiritistické náměty, až po literaturu faktu. Narodil se ve skotském Edinburghu jako druhé dítě irských emigrantů Charlese Doylea a Mary Foley, v devíti letech byl poslán do jezuity vedené školy ve Stonyhurstu. V letech 1876–1881 studoval medicínu na universitě v Edinburghu, bakalářem se stal v roce 1881, doktorát obhájil roku 1885. V roce 1882 provozoval lékařskou praxi v Plymouthu v ordinaci svého spolužáka, později založil ordinaci vlastní. Nakonec ale lékařskou dráhu zcela opustil a věnoval se psaní. S literární tvorbou začal již za univerzitních studií, první povídky publikoval anonymně. V době čekání na pacienty při praxi v Plymouthu si krátil dlouhou chvíli psaním povídek. Po vzoru W.Scotta vydal roku 1888 svůj první historický román Micah Clarke, který však čtenáře nezaujal a dnes je téměř neznámý. Přetrval však jeho nesmrtelný Sherlock Holmes, prototyp soukromého detektiva, ryze racionálního a logicky uvažujícího řešitele všech možných záhad. Celkem o něm od roku 1887, kdy vyšla první holmesovská novela Studie v šarlatové, napsal ještě tři další novely a celkem 56 povídek. První povídka nese název Skandál v Čechách (1891), poslední z nich vyšly až v roce 1927. Patrně nejznámějším, čtenářsky nejoblíbenějším a také nejčastěji filmově zpracovávaným příběhem je Pes baskervillský (původně vycházel od srpna 1901 do dubna 1902 na pokračování v The Strand Magazine, knižně v březnu 1902). Unaven obrovským úspěchem holmesovských příběhů, které ho dle jeho mínění odváděly od vážnějších námětů, rozhodl se Holmese zbavit (příběh Poslední případ, 1893). Nakonec ale rezignoval a pod náporem čtenářů a ovlivněním finančními nabídkami Holmese opět vzkřísil a v psaní jeho příběhů pokračoval (další novelou a 44 povídkami). Postava Sherlocka Holmese pak zcela zastínila další Doylovo dílo, i když jsou známy i další postavy (např. profesor Challenger ze Ztraceného světa a Země mlhy nebo brigadýr Gerard). V roce 1882 se Doyle odklonil od katolické víry a postupem času se stále více věnoval spiritismu, ve 20. letech 20. století také prostřednictvím přednášek doma i v cizině. Napsal o něm řadu povídek, románů a sepsal jeho historii (The History of Spiritualism, 1926). Celý Doyleův život byl naplněn občanskou aktivitou, smyslem pro spravedlnost a fair play. Za Búrské války (v letech 1899–1902) působil v roce 1900 v Jižní Africe jako lékař ošetřující britské vojáky. Po návratu napsal dějiny Búrské války a v The War in South Africa: Its Causes and Conduct roku 1902 obhajoval britské stanovisko v této válce, což přispělo ke zmírnění protibritských postojů ve světě. Dne 24.10.1902 byl za své služby britské koruně povýšen do rytířského stavu. Po vzoru Sherlocka Holmese se sám úspěšně angažoval i ve dvou případech (George Edaljiho a později Oskara Slatera) nespravedlivě odsouzených, kdy prokázal jejich nevinu. Varoval před hrůzami letecké a ponorkové války, horlivě propagoval stavbu tunelu pod Lamanšským kanálem, z jeho popudu byly do britské armády zavedeny ocelové přilby. Doyle byl po celý život aktivním sportovcem – již za školních let se věnoval kriketu, hokeji, plavání a boxu, hrál fotbal i golf, bruslil a lyžoval. Svým úctyhodným sportovním výkonem na lyžích v březnu roku 1894 při cestě z Davosu do městečka Arosa přes sedlo Furka Pass (2 431 m n.m.) přispěl k propagaci lyžování.