rozmanitost

Pojem, který v nejvšeobecnější formě odráží nekonečnou kvalitativní různost jevů materiálního světa. Rozmanitost tvoří komplementární pojem k pojmu jednoty světa. Rozpor jednoty a rozmanitosti světa hrál v dějinách filozofie významnou úlohu v boji mezi základními filozofickými směry. Někteří materialističtí filozofové antiky převáděli rozmanitost světa na svébytnou, kvalitativně určitou pralátku: Thalés na vodu, Anaximenés na vzduch. Anaximandros naproti tomu považoval pralátku, která je základem jevů, za kvalitativně neurčitou (aperion). Elat Parmenidés prohlásil za pravou substanci jediné, věčné, nedělitelné bytí a rozmanitost považoval za pouhý klam smyslů. Podobně Platón pokládal za pravou jednotu bytí ideje – rozmanité jevy materiálního světa jsou podle něho jen pomíjivé kopie idejí. V Kantově pojetí je rozmanitost názoru uvedena do jednoty apercepce činností rozmyslu. Moderní věda vede k poznání, že je nemožné, aby se rozmanitost světa převáděla na nějakou konečnou základnu, ať už by to byla kvalitativně neurčená substance, kvalitativně určitá pralátka nebo „konečná“ elementární částice. Hmota je svou podstatou jednotou rozmanitého, tj. existuje vždy v nekonečně mnoha kvalitativně různých formách, jejichž jednota spočívá v jejich materiálnosti.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 10. 12. 2008
Autor: -red-