Jacques Rivette

[Žak rivet], *1.3.1928 (Rouen, Francie) – †29.1.2016 (Paříž, Francie), vlastním jménem Jacques Pierre Louis Rivette, významný francouzský filmový režisér. Maturoval na Corneilleově lyceu v Rouenu a poté odešel do Paříže, kde zcela propadl filmu. Sblížil se s budoucími tvůrci nové vlny (Jean-Luc Godard, Francois Truffaut, Claude Chabrol, Eric Rohmer), navštěvoval projekce Francouzské filmotéky a psal filmové kritiky. V roce 1950 se stal spoluzakladatelem časopisu La Gazette du Cinéma, od roku 1952 přispíval do známého měsíčníku Cahiers du Cinéma a později se stal jeho šéfredaktorem (1963–1965). Vlastní filmařskou dráhu zahájil jako asistent režie u Jacquese Beckera a Jeana Renoira a na několika krátkých filmech se podílel jako kameraman. Díky svým úspěšným přátelům z nastupující nové vlny natočil v roce 1958 svůj první celovečerní film Paříž nám patří, proslavil ho však až snímek Jeptiška (1965), který vyvolal ve Francii skandál a cenzurou byl zakázán (na MFF v Cannes mohl být uveden až o rok později pod změněným názvem). Většina jeho následujících filmů těží ze zdrojů různých umění (hlavně divadla a literatury) a vždy směřovala proti proudu filmových trendů. Výlučná a originální díla, odehrávající se zpravidla v Paříži a v prostředí divadla, jsou spíše eseje, věnované morálce, filozofii, umění a estetice, vyznačují se uvolněnou formou vyprávění, zdánlivou dějovou nahodilostí a hereckou improvizací, proplétáním fikce se skutečností a také značnou délkou. Své filmy natáčel zpravidla se stálými spolupracovníky, mezi něž mj. patřila herečka Bulle Ogierová. V roce 1991 byl na MFF v Locarnu oceněn Zvláštním leopardem za přínos světové kinematografii.

Vybraná filmografie (režie a spolupráce na scénáři, není-li uvedeno jinak): psychologická studie pocitů a nálad mladých lidí z uměleckých kruhů Paříž nám patří (1958, + herec), kritický pohled za zdi ženského kláštera z konce 18. století podle Diderotova

románu Jeptiška (1965; na MFF v Cannes 1966 byl promítán pod novým názvem Suzanna Simoninová, Diderotova jeptiška), příběh z divadelního zákulisí Šílená láska (1967), nikdy neuvedený třináctihodinový film o smyslu života Příběh třinácti (1970), příběh poněkud výstředních dívek s bujnou fantazií Céline a Julie si vyjely na lodi (1974; Zvláštní cena poroty na MFF v Locarnu), alegorický příběh krvavé pomsty Severozápadní vítr (1977), příběh zvláštního setkání Američana a Francouzky Kolotoč (1978), komorní příběh ženy, která se po propuštění z vězení snaží nalézt bývalého muže, Severní most (1980), psychologické komediální drama Láska při zemi (1984), volný přepis románu Emily Brontëové

Bouřlivé výšiny (1985), příběh čtyř studentek herectví, jejichž soužití je narušeno tajemným mužem, Parta čtyř (1988; Cena FIPRESCI na MFF v Berlíně), čtyřhodinové komorní psychologické drama o zrodu malířského díla Krásná hašteřilka (1991; Velká cena poroty na MFF v Cannes, Cena francouzské filmové kritiky za nejlepší film) a jeho kratší verze s názvem Krásná hašteřilka, divertimento (1991), dvoudílné historické drama Panna orleánská (1995), kriminální drama Tajemství obrany (1997), příběh divadelní herečky Kdo ví! (2001), mysteriozní fantasy drama Příběh Marie a Juliena (2003), koprodukční (Francie, Itálie) romantické drama Nesahejte na sekeru (Vévodkyně z Langeais) (2007), komedie 36 pohledů z vrcholu Saint-Loup (2009), dokument o filmových tvůrcích francouzské Nové vlny F. Truffautovi a J-L. Godardovi Dva ve vlně (2010), dokument Cinéphiles de notre temps – Filmoví fanoušci naší doby (2012).