římské náboženství a mytologie
Antický Řím / Náboženství
Souhrn polyteistických náboženských představ a mýtů starověkého Říma, charakterizovaný přejímáním cizích náboženských vlivů vedoucím ke stálému zavádění nových a k zanikání starých kultů. V nejstarším období byly pro římské náboženství a mytologii rozhodující představy o božské síle oživující v daném okamžiku každý předmět i děj (numen). Zvláštní význam se připisoval ochránci života muže (génius) a ženy (Juno), duchům zemřelých, ochráncům pozemků (lárové) a příbytků (penáti). Závislost na přírodě plodící nejistotu vedla ke vzniku různých kněžských kolegií a k rozkvětu věštění (augurové). Pozvolna probíhající antropomorfizace nadpřirozených sil dospěla k vytvoření římského panteonu, který představoval hierarchický systém závislosti a pokrevních svazků římských bohů. Ve starší době se dostala do popředí římského panteonu trojice Jupiter, Mars a Quirinus, hlavně božstva obcí, z kterých vznikl Řím. Po založení chrámu na Kapitolu tuto trojici vystřídala etruská triáda Jupiter, Juno a Minerva. Nejvyšším božstvem se stal Jupiter, otec lidí a bohů. S rozvojem obchodních styků a vojenských výbojů se dostávají do Říma řecké a jihoitalské náboženské představy a kulty. Nová božstva jsou často uctívána pod jmény starých římských bohů (Ceres, Diana), avšak postupně dochází ke stírání rozdílů mezi starými domácími a novými přejatými božstvy. Vyvrcholením tohoto vývoje za 2. punské války bylo vztyčení dvanácti soch řeckořímských bohů, uctívaných dříve mimo město, na Foru Romanu (Jupiter-Juno, Neptun-Minerva, Mars-Venuše, Apollo-Diana, Vulcanus-Vesta, Mercurius-Ceres). Zároveň byl oficiálně zaveden orientální kult Kybely. K rozšiřování dalších orientálních kultů (Sarápis, Mithra) docházelo od 2. století př.n.l. Přestože 212 n.l. vydal císař Caracalla nařízení, jímž byly odstraněny poslední rozdíly mezi božstvy římskými a cizími, nebylo možné zabránit rychlému šíření idejí formujícího se křesťanství, jehož vliv mezi lidovými vrstvami a pak i vládnoucí třídou způsobil konečný zánik kultů římských bohů.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
5. 10. 2006
Autor: -red-