římské náboženství a mytologie

Souhrn polyteistických náboženských představ a mýtů starověkého Říma, charakterizovaný přejímáním cizích náboženských vlivů vedoucím ke stálému zavádění nových a k zanikání starých kultů. V nejstarším období byly pro římské náboženství a mytologii rozhodující představy o božské síle oživující v daném okamžiku každý předmět i děj (numen). Zvláštní význam se připisoval ochránci života muže (génius

) a ženy (Juno

), duchům zemřelých, ochráncům pozemků (lárové

) a příbytků (penáti

). Závislost na přírodě plodící nejistotu vedla ke vzniku různých kněžských kolegií a k rozkvětu věštění (augurové). Pozvolna probíhající antropomorfizace nadpřirozených sil dospěla k vytvoření římského panteonu

, který představoval hierarchický systém závislosti a pokrevních svazků římských bohů. Ve starší době se dostala do popředí římského panteonu trojice Jupiter

, Mars

a Quirinus

, hlavně božstva obcí, z kterých vznikl Řím. Po založení chrámu na Kapitolu

tuto trojici vystřídala etruská triáda Jupiter

, Juno

a Minerva

. Nejvyšším božstvem se stal Jupiter, otec lidí a bohů. S rozvojem obchodních styků a vojenských výbojů se dostávají do Říma řecké a jihoitalské náboženské představy a kulty. Nová božstva jsou často uctívána pod jmény starých římských bohů (Ceres

, Diana

), avšak postupně dochází ke stírání rozdílů mezi starými domácími a novými přejatými božstvy. Vyvrcholením tohoto vývoje za 2. punské války

bylo vztyčení dvanácti soch řeckořímských bohů, uctívaných dříve mimo město, na Foru Romanu

(Jupiter

-Juno

, Neptun

-Minerva

, Mars

-Venuše

, Apollo-Diana

, Vulcanus-Vesta

, Mercurius-Ceres

). Zároveň byl oficiálně zaveden orientální kult Kybely. K rozšiřování dalších orientálních kultů (Sarápis

, Mithra

) docházelo od 2. století př.n.l. Přestože 212 n.l. vydal císař Caracalla

nařízení, jímž byly odstraněny poslední rozdíly mezi božstvy římskými a cizími, nebylo možné zabránit rychlému šíření idejí formujícího se křesťanství, jehož vliv mezi lidovými vrstvami a pak i vládnoucí třídou způsobil konečný zánik kultů římských bohů.