reproduktor
Elektroakustika (dříve označovaný také tlampač, amplión) – elektroakustický měnič, který mění signály elektrické na akustické. Podle činnosti se dělí na přímo vyzařující (membrána je vázána přímo s vnějším vzduchem) a nepřímo vyzařující (reproduktor tlakový, membrána se pohybuje v tlakové komoře a s vnějším prostředím je spojena zvukovodem). Podle principu přeměny elektrických signálů na pohyb membrány se rozeznává: a) reproduktor elektrodynamický (kmitací cívka vložená pohyblivě v konstantním magnetickém poli a pevně spojená s membránou se pohybuje v souladu se změnami proudu cívkou protékajícího); b) reproduktor elektromagnetický (membrána je rozechvívána změnami magnetického pole); c) reproduktor elektrostatický (využívá účinku vysokého polarizačního a střídavého napětí, které odpovídá akustickému signálu); d) reproduktor piezoelektrický (krystalový, k pohybu membrány využívá deformací výbrusu krystalu); e) reproduktor iontový (místo membrány kmitají ionizované částečky vzduchu). Reproduktory se umisťují v reproduktorové ozvučnici (deskové, skříňové uzavřené nebo otevřené);
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
18. 7. 2001
Autor: -red-