regenerace

Biologie, schopnost organismu

obnovovat nebo nahrazovat poškozené či zničené buňky

, tkáně

, orgány nebo části těla. Jako regenerace se označuje i vznik celého organismu z jeho části, známý u bezobratlých živočichů

(z obratlovců

jen u obojživelníků

). Regenerace se dělí na fyziologickou, při které se náhrada opakuje periodicky, například regenerace sliznice děložní po menstruaci, a reparativní s náhradou poškozené tkáně, například při hojení ran. Stupeň regenerace je u různých tkání různý, nejlépe regenerují tkáně méně diferencované (vazivo, epitel), špatně nebo vůbec neregenerují tkáně vysoce diferencované (žlázy, zralé nervové buňky). Většina rostlin má vysokou regenerační schopnost, která zabezpečuje a obnovuje jejich celistvost. Nejrozšířenějším případem regenerace je hojení ran, při kterém se v místě poranění (poškození) rostliny vytváří kalus a nový (adventivní) orgán se vytváří z nových základů nebo z již založených základů na kterémkoliv místě rostliny. Vzácným případem regenerace rostlin je restituce, při které je poškozený orgán nahrazen na témže místě orgánem novým, stejného tvaru i funkce. V zemědělské praxi se regenerace využívá hlavně při vegetativních způsobech rozmnožování (množení) rostlin.