Rainer Werner Fassbinder

[Fasbindr], *31.5.1945 (Bad Wörishofen u Mnichova, Bavorsko, Německo) – †10.6.1982 (Mnichov, Bavorsko, Německo), významný německý filmový, televizní a divadelní režisér, scenárista, autor divadelních her, producent, herec a příležitostný kameraman (rok jeho narození není dodnes zcela jasný, některé zdroje uvádějí 1946). Jako jedináček vyrůstal od šesti let s matkou (povoláním tlumočnice, později herečka v jeho filmech) a otčímem. V patnácti letech utekl z internátní školy k otci (povoláním lékař pochybné pověsti) do Kolína nad Rýnem, kde vystřídal několik profesí, občas na hranici počestnosti. V roce 1963 se vrátil do Mnichova, kde začal studovat divadlo a dostal se k filmu jako herec, zvukař a asistent režie. V polovině 60. let natočil dva krátké hrané filmy a v roce 1967 se zapojil jako herec a režisér do činnosti mnichovského Action-Theater, jehož vedení po roce sám převzal a změnil jeho název na Antitheater. Se souborem divadla, kde i nadále působil jako autor a režisér, začal v rychlém tempu natáčet celovečerní hrané filmy (v roce 1969 debutoval snímkem Láska je chladnější než smrt) a od té doby se věnoval převážně kinematografii a práci v televizi. Natáčel většinou podle vlastních scénářů, s malým rozpočtem a se stálými spolupracovníky. Téměř ve všech svých filmech vystupoval jako herec, často se podílel na střihu, občas se ujal i kamery. Jeho filmy se vyznačují nonkonformním obsahem a neobvyklým formálním ztvárněním, často velmi kriticky zachycují nejrůznější aspekty života tehdejší západoněmecké společnosti – problémy zahraničních dělníků, odcizení člověka, násilí, terorismus, sexuální, rasové, politické a společenské předsudky (objevuje se v nich i jemu vlastní téma homosexuality). Nevyhýbal se však ani adaptacím děl jiných autorů (Effie Briestová, Lola). Proslul vyhraněným autorským postojem, provokativností, schopností vstřebat jak americké vzory, tak evropské filmové trendy, převracet zákonitosti žánrů s jistotou génia, jemuž je dovoleno všechno, a zejména neuvěřitelnou vůlí a pracovitostí – za pouhých patnáct let profesionální kariéry natočil čtyři desítky celovečerních filmů (včetně televizních), napsal jedenáct divadelních her a více než dvacet jich režíroval, byl též autorem her rozhlasových. Zpočátku narážel na nepochopení kritiky i diváků, nicméně jeho filmy si postupně získávaly okruh věrných ctitelů a koncem 70. let i producenti pochopili, že značka Fassbinder má svůj komerční potenciál, a režisér si konečně mohl dovolit realizovat i finančně nákladnější projekty – zejména nejslavnější snímky Manželství Marie Braunové, Lola a Touha Veroniky Vossové, které spontánně vytvořily volnou trilogii o situaci žen v poválečném Německu. Fassbinder se tak stal v sedmdesátých letech nejvýznamnějším, nejplodnějším a nejoriginálnějším filmařem v tehdejší Spolkové republice Německo a vůdčí osobností tohoto nového proudu, označovaného též jako německá nová vlna (filmoví kritici ho za to poctili Cenou Luchina Viscontiho). Hektické pracovní tempo, sebezničující životní styl a značně bouřlivý osobní život (včetně homosexuálních partnerů) si však vyžádaly krutou daň v podobě alkoholu, prášků a drog, které nakonec byly spolu s vyčerpáním organismu příčinou jeho předčasné smrti ve věku pouhých 37 let.

Vybraná filmografie (scénář, režie a herec, není-li uvedeno jinak): krátké hrané snímky Flákač (1965, + střih) a Malý zmatek (1966, + střih), melodrama s gangsterskou kulisou Láska je chladnější než smrt (1969, + střih), podle vlastní divadelní hry natočené drama o diskriminaci zahraničních dělníků Katzelmacher (1969, + námět, střih, výprava; Cena FIPRESCI na MFF v Mannheimu), černý melodramatický příběh o gangsterech Bohové moru (1969, + střih), drama na téma, proč spořádaný občan spáchá hromadnou vraždu a sebevraždu, Proč posedl amok pan R.? (1969, scénář, režie, střih), lidové melodrama o vojákem oklamané služtičce Ženisté v Ingolstadtu (1970, scénář a režie), podle vlastní divadelní hry natočené drama veterána z vietnamské války Americký voják (1970,+ námět, výtvarník), drama o krizi filmového štábu Varování před svatou děvkou (1970,+ spol. střih), úspěšné a řadou cen poctěné drama slabošského muže, jenž se nedokáže přizpůsobit okolnostem, Obchodník se zeleninou (1971, + spol. na produkci), podle vlastní divadelní hry natočené drama partnerského vztahu dvou žen Hořké slzy Petry von Kantové (1972, námět, scénář, režie, spol. na produkci), drama Pozor, zvěř! (1972, scénář a režie), historické travičské drama podle vlastní divadelní hry Brémská svoboda (1972, + námět), drama podle případu pověstného hannoverského masového vraha Něžnost vlků (1973), televizní sci-fi podle románu Daniela F. Galouye Svět na drátě (1973, režie + spol. na scénáři), drama o citovém vzplanutí stárnoucí německé ženy k arabskému gastarbeiterovi a jeden z nejvýznamějších Fassbinderových filmů Strach jíst duše (1973, + výprava a spol. na produkci), pietní adaptace stejnojmenného románu Theodora Fontana o nerovném sňatku a konvencích Effie Briestová (1974, + spol. na produkci), televizní psychologické drama mladých manželů podle povídky Cornella Woolriche Martha (1974, scénář a režie), příběh muže, který se dostane mezi homosexuály, v němž si Fassbinder zahrál hlavní roli, Pěstní právo svobody (1974, + spol. na produkci), televizní psychologické drama Strach před strachem (1975, scénář a režie), další drama na téma vraždy a sebevraždy z náhlého pohnutí mysli Cesta matky Küsterové do nebe (1975, scénář, režie, spol. na produkci), černá komedie o muži, který se vydává za známého spisvatele, Satanova pečínka (1976, scénář a režie; též uváděno pod názvem Sousto pro Satana), komorní psychologické drama Čínská ruleta (1976, scénář a režie), původně televizní drama podle románu Oskara Marii Grafa Bolwieser (1977, scénář a režie), epizoda z kolektivního filmu několika režisérů Německo na podzim (1977, + spol. na produkci), koprodukční přepis předválečného románu Vladimira Nabokova podle scénáře Toma Stopparda Cesta světlem – Zoufalství (1958, pouze režie), úspěšný film, líčící příběh cílevědomé ženy na pozadí adenauerovské éry, Manželství Marie Braunové (1978, + námět; mj. Stříbrný medvěd na MFF v Berlíně), úvaha na téma sebevraždy jako konečného řešení V roce se třinácti úplňky (1978, námět, scénář, režie, kamera, střih, produkce), černá groteska na téma násilí a terorismu Třetí generace (1979, scénář, režie, kamera, produkce), třináctidílné televizní zpracování románu Alfreda Döblina Berlín – Alexandrovo náměstí (1979, scénář, režie, spol. stříh), sentimentální melodrama o slavném sentimentálním šlágru podle životopisu Lale Andersenové Nebe má mnoho barev pod názvem Lili Marleen (1980), na motivy románu Heinricha Manna Profesor Neřád natočené drama muže, který své zásady obětuje pochybnému štěstí, a současně nové zpracování úspěšného filmu Modrý anděl pod názvem Lola (1981, režie, dialogy), osudem slavné německé herečky Sybilly Schmitzové inspirované alegorické melodrama stárnoucí a chátrající herečky, odehrávající se v 50. letech, Touha Veroniky Vossové (1981, režie, herec, spol. na produkci; Zlatý medvěd na MFF v Berlíně), skandální drama o problému homosexuality a hledání sama sebe podle provokativního románu Jeana Geneta Querelle z Brestu pod názvem Querelle (1982, režie + spol. na scénáři; někdy též uváděno pod názvy Spor nebo Hádka v Brestu) a poslední Fassbinderův film, jehož premiéry se již nedožil.