psychosomatická onemocnění

Lékařství

Souhrnné označení chorob somatického charakteru, na jejichž vzniku se v rozhodující míře podílejí psychogenní mechanismy. Patologický důsledek disharmonického vztahu mezi psychickými a tělesnými (fyziologickými) funkcemi, odrážející v určité závislosti na individuálních dispozicích vztahy skrytého a viditelného v měřítku normálního a chorobného. Jde o rozsáhlou oblast závažných onemocnění kardiovaskulárního, gastrointestinálního, respiračního a onkologického charakteru s multifaktoriální etiologií, vycházející z dlouhodobého stresového působení vnitřních (intrapsychických) i vnějších (psychosociálně rizikových) konfliktogenních faktorů (situací). Současná psychosomatická medicína interpretuje psychosomatická onemocnění v rámci psychoanalytických teorií (tenze intrapsychických konfliktů vyvolávající konverzi či somatizaci příznaků), teorií stresu (psychofyziologické mechanismy působení zátěžových faktorů a vlivů komplikovaných životních situací) a v rámci teorií kortikoviscerálních vztahů. Zvláštní výkladovou kategorii psychosomatických onemocnění tvoří behaviorální teorie vybočující z kontextu teorií stresu (biofeedback, typologie tzv. koronárního chování identifikující typy osobnosti disponované k psychosomatickým onemocněním, psychosociální faktory bezmoci a beznaděje snižující práh mortality například u psychogenně stimulovaného průběhu zhoubných nádorových onemocnění). Vztah psychického a tělesného je dobře patrný např u průduškového záchvatu (známy jsou případy duševní zátěží vyprovokovaných astmatických záchvatů), žaludečního vředu, zánětlivých chorob střev, ekzémů aj. Viz též psychosomatika.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 9. 10. 2003
Autor: -red-

Odkazující hesla: freudismus, psychopatologie, psychosomatika.