psychopatie

[Psychopatye, řečtina], psychopathia – zastaralý název pro poruchu osobnosti spočívající v disharmonii její struktury, tj. v nadměrném zvýraznění nebo potlačení jedné (monosymptomatické psychopatie) nebo několika (polymorfní psychopatie) jejích složek; nosologicky nejednotně vymezovaný okruh duševních poruch (resp. jejich příznaků) nejednoznačné etiologie, zasahující pudové, emocionální, volní či smíšené determinanty klinického obrazu postiženého; ireverzibilní (nevratná), soudržnost jáské struktury neohrožující dekompozice osobnosti, ovlivňující chování nemocného buď přímo (manifestní psychopatické projevy charakterizované specificky utvářenou asociálností), nebo nepřímo (obtížně diagnostikovatelné psychopatoidní rysy, překrývané normálními projevy jedince). Všechny formy p., které jsou na rozdíl od chorobného procesu psychózy stavem (stacionární poruchou), mají konstituční základ, který se modifikuje v průběhu individuálního vývoje; i když je nelze zcela odstranit, je možné je v některých případech aplikací vhodných výchovných a výchovně terapeutických postupů kladně ovlivnit. Klasifikace typů psychopatie vychází nejčastěji z identifikace postižených složek osobnosti. Poněvadž hranice mezi psychopatickou a normální osobnosti je pohyblivá a široká, hovoří se někdy spíše o psychopatických rysech (zejména u děti a mladistvých), které mohou vytvářet kombinace s dalšími duševními poruchami či jejich příznaky a které nezřídka ústí v trestné činnosti. Viz také anetopatie