psychický proces

Psychologie

Elementární součást psychické aktivity jedince charakterizovaná svým obsahem, zaměřením a relativní samostatností („procesuální nedělitelností, uzavřeností“); neuropsychická aktivita, vytvářející spolu s psychickými vlastnostmi a stavy psychickou strukturu subjektu v kontextu formování více či méně složitých odrazů vnějšího i vnitřního prostředí; dispoziční základna (forma) psychického pohybu, vznikající a probíhající v jednotě s činností. Přesto, že psychický proces byl chápán různými směry a školami velmi odlišně (asocianismus, behaviorismus, gestaltismus, fenomenologie), existují jeho obecně platné charakteristiky, které lze shrnout následovně: psychický proces představuje vnitřní aktivitu subjektu, zprostředkovanou materiální bází centrální nervové soustavy a funkčně neoddělitelnou od vnějšího prostředí (objektivní reality); jako takový je psychický proces zprostředkovatelem reálné interakce (relace) jedince a prostředí (podnětové struktury okolí) na všech úrovních psychiky, čitím počínaje, psychickou regulací činnosti, vytvářením hodnot a společenským vědomí konče. Jako složitě determinovaná složka lidské psychiky má psychický proces svůj obsah, průběh a výsledky; tyto atributy psychického procesu jsou závislé na individuálních dispozicích jedince, na společenskýchvývojových faktorech a na charakteru aktuálně stimulující situace. Otázka iniciace, energetizace, rozsahu (vymezitelnosti) a komplexnosti psychického procesu nebyla dosud jednoznačně zodpovězena. Proto se v psychologii spíše hovoří o souboru psychických procesů (procesy vnímání, představování, motivační procesy) než o psychickém procesu izolovaném.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 18. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: metody psychologické.