přídavné jméno

Jazykověda

Adjektivum, druh slov plnovýznamových, který označuje příznak (vlastnost) osob, zvířat, věcí, jevů atd.; uplatňuje morfologickou kategorii stupně a ve shodě se substantivem, které určuje, kategorii rodu, čísla a pádu. Ve větě má platnost přívlastku, jmenného přísudku nebo doplňku. Podle původu se dělí na základní (neodvozená) a odvozená (deverbativní, odvozená ze sloves, a denominativní, odvozená ze jmen), popřípadě složená, podle významu na jakostní, kvalitativní (mladý, vysoký) a vztahová, relační (ovocný, hravý, dnešní, jejichž podskupinu tvoří přídavná jména přivlastňovací, posesívní (otcův, matčin) . Po stránce formální se liší přídavná jména tvrdá, rozlišující mluvnický rod (mladý, mladá, mladé, a měkká s jednotným zakončením (svěží), Přídavná jména individuálně přivlastňovací mají skloňování zvláštní. Jmenné tvary přídavných jmén dochované u některých přídavných jmen tvrdých se užívají v jmenném přísudku nebo doplňku (je zdráv, cítí se nemocen).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 22. 12. 2023
Autor: -red-