poznání

Proces odrazu a duchovní reprodukce skutečnosti v lidském vědomí směřující od nevědění k vědění. Je podmíněn zákony společenského vývoje a organicky spojen s praxí. Poznání si za svůj cíl klade dosažení objektivní pravdy, poznání podstaty věci. V procesu poznání získávají lidé poznatky, pojmy reálných jevů o světě, který je obklopuje, poznávají i sebe samé. Poznatků pak využívají k praktickému přetváření světa. Poznání se tak stává nutným momentem praktické činnosti společnosti. Naopak společenská výrobní činnost, praxe, je nutným momentem samotného poznání. Právě to, že v teorii poznání byl plně uznán význam praxe, změnilo tuto teorii ve vědu. Samotný proces poznání se dělí na smyslově jevový a abstraktně logický stupeň. Nejvyšší – nejobjektivnější, nejpřesnější a prakticky nejúčinnější úrovní poznání je poznání vědecké. Poznání je ve svém celku, ať na úrovni každodennosti, či na úrovni vědecké a teoretické, vždy spjato s praxí, která je jeho východiskem, kritériem i cílem.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 20. 6. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: analýza, celostnost, gnozeologie, idealismus, Jacob Moleschott, Ralph Burton Perry, zdravý rozum.