polymery

Polymerní chemie

[Řečtina], sloučeniny, v jejichž molekule se mnohonásobně opakuje v pravidelném sledu určité seskupení atomů (strukturní jednotka). Polymery jsou lineární, větvené i síťované. Organické polymery jsou přírodní (polysacharidy, bílkoviny, přírodní kaučuk), polosyntetické, které se připravují chemickou úpravou přírodních polymerů, například celulózy, syntetické (plasty, syntetické kaučuky, pryskyřice a vlákna), připravované polymerizací. Anorganické polymery jsou makromolekuly tvořené ohebnými řetězci složenými z velkého počtu strukturních jednotek neobsahujících organické skupiny, například azbest (MgSiO₃)_n, sulfid křemičitý (SiS₂)_n nebo sklo

, které je vlastně kopolymerem oxidu křemičitého a dalších oxidů (CaO, Al₂O₃, B₂O₃, Na₂O, MgO) s rozvětvenými až zesíťovanými makromolekulárními řetězci. Přechod mezi anorganickými a organickými polymery tvoří polymery s anorganickými řetězci a organickými funkčními skupinami. Například tepelně odolné syntetické polymery, zejména polysiloxany a polymetalosiloxany (silikony). Vlastnosti jednotlivých polymerů jsou ovlivněny též jejich strukturou. Například polymer obsahující makromolekuly nestejné molekulární hmotnosti má velkou mechanickou vratnou deformaci (kaučuk), pomalé zaujímání rovnovážných stavů projevující se výrazným relaxačním chováním (viskoelasticita, frekvenční závislost permitivity), nemá ostré fázové přechody.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 29. 3. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: adsorbenty polymerní

, akrylaldehyd, gelový efekt, Giulio Natta, oxid fosforičitý, paraformaldehyd, Pierre-Gilles de Gennes, plasty, polyvinylacetát, polyvinylalkohol, sporopoleniny, stabilizátor, takticita, zeskelnění.