pole psychologické

Psychologie

Ústřední pojem topologické psychologie K. Lewina, postihující neoddělitelnost konkrétního je dince od prostředí, v němž žije (osobnost a její projevy jako součást psychologického pole). V Lewinově teorii pole každá situace sestává z objektů, jež nabývají pro subjekt kladné a záporné valence (pobídkové hodnoty), z vektorových sil určujících směr „pohybu“ (chování) individua a ze vzájemně ohraničených oblastí, bariér (zábran) a cílů. Lewin rozlišuje fyzickou a psychologickou konfigurací psychologického pole, přičemž chování jedince vysvětluje v pojmech psychologické konfigurace (pole sil existujících „pro jedince“, tj. jim prožívaných). K pochopení chování (B) je nutno pro každý druh psychol. události (čin, emoci, výraz) funkčně určit aktuální situaci, tj. bezprostřední stav subjektu (P) a psychol. okolí (E), přičemž platí vztah B = f (PE). Každá psychobiologicky určená skutečnost musí mít svou polohu v tomto poli a pouze skutečnosti, které takovou polohu mají, působí jako příčiny událostí (chování). Okolí je třeba ve všech jeho vlastnostech (směrech, vzdálenostech) vymezit nikoliv fyzikálně, ale psychobiologicky, tj. podle jeho kvazifyzické, kvazisociální a kvazimentální struktury. Valence objektů v okolí souvisejí úzce s potřebami jedince (jeho stavem) a jsou zdrojem motivačních procesů i utváření hodnot. Hranice mezi „já “ a okolím je závislá na stupni psychologické diferencovanosti individua, která je výsledkem jeho zrání. – Teorie psychologického pole byla kritizována zejména pro neadekvátní fyzikalismus, teoretickou obecnost a pro předpoklad jednoznačné závislosti situace na stavu jedince (metodologický problém identifikace skutečného vnitřního stavu organismu). Přesto koncepce psychologického pole ovlivnila způsob teoretického myšlení mnoha badatelů, zabývajících se vztahem chování ke společenskému a fyzickému kontextu existence člověka.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 28. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: topologická psychologie.