Plútarchos z Chairóneie

Literatura / Historie / Biografie / Filozofie

*asi 45 – †asi 127, řecký spisovatel, filozof a historik, jeden z nejvzdělanějších a nejplodnějších řeckých spisovatelů římského období. Psal populárně filozofická pojednání nazvaná Ethika (latinsky se obvykle uvádějí jako Moralia), jeho hlavním dílem jsou však Životopisy. Hlásil se k platonismu, náležel k platónské Akademii, měl však sklony k eklekticismu a mysticismu. Polemizoval se stoiky a epikurejci. V největším svém díle Bioi paraleloi (Souběžné životopisy), z něhož se zachovalo 23 dvojic životopisů vynikajících Řeků a Římanů a 3 životopisy samostatné, vyzdvihoval lidské ctnosti a na dvojicích obdobných osudů (například Démosthena a Cicerona) se snažil ukázat rovnocennost obou antických národů. Životopisy však nepsal jako historik, nýbrž jako moralista. Svým dílem působil silně a dlouho jako málokterý z antických autorů. Po celý středověk byl v Byzanci školským autorem, od konce 14. století se s ním seznámila i západní Evropa. Byl zvláště oceňován v období renesance a reformace, zejména Melanchthonem, Erasmem Rotterdamským, F. Rabelaisem, M. Montaignem, později J. J. Rousseauem. Z životopisů čerpala zvláště francouzská klasická tragédie (P. Corneille, J. Racine) a W. Shakespeare. Plútarchovi hrdinové se stali ideálem republikánské hrdosti i lásky k vlasti jak pro řečníky francouzské revoluce konce 18. století, tak pro ruské děkabristy. Z dalších spisů: O tlachavosti, O zvědavosti, O potlačování hněvu, O poslouchání, O lásce, Hostina sedmi mudrců, Rady manželské, Útěcha ženě, Přátelé a pochlebníci, Hovory o lidském štěstí.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 3. 3. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: Lykurgos, nervus rerum, řecká literatura antická.