Planckova konstanta

Fyzika / Jednotky a míry

Značka h, univerzální fyzikální konstanta (h = 6,6256·10^-34 J·s), původně ji zavedl Max Planck (roku 1900) k vysvětlení zákona záření absolutně černého tělesa (Planckův vyzařovací zákon). Zavedení Planckovy konstanty je spojeno se vznikem kvantové teorie, podle níž se energie elektromagnetického záření s kmitočtem v mění po kvantech h·v. Později se jako Planckova konstanta začal používat též výraz  ħ = h/2π.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 9. 3. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: fotoelektronová emise, foton, h, Heisenbergovy relace neurčitosti, Pauliho rovnice, Planckův vyzařovací zákon, spin, tepelné kmity krystalu, univerzální konstanty.