Pjotr Leonidovič Kapica

Biografie / Fyzika / Nobelova cena

*8.7.1894 (Kronštat, Rusko) – †8.4.1984 (Moskva, SSSR), ruský a sovětský fyzik. Do roku 1921 studoval na Petrohradském polytechnickém institutu, pak na univerzitě v Cambridge. Pracoval tam spolu s Ernestem Rutherfordem a v roce 1924 se stal ředitelem výzkumu magnetismu v Cavendishově laboratoři. Navrhl přístroj, který vyráběl pole o síle 500 000 gaussů. Tato hodnota nebyla na žádném zařízení překonána až do roku 1956. V roce 1934 mu byl při jeho návštěvě Sovětského svazu odebrán pas a byl zadržen. O rok později se stal ředitelem Institutu fyzikálních problémů sovětské Akademie věd v Moskvě a pokračoval ve výzkumech v oblasti fyziky nízkých teplot. Jeho poznatky byly poprvé publikovány v roce 1938 v článcích The Heat Transfer and Superfluidity of Helium II (1941) a v Research into the Mechanism of Heat Transfer in Helium II (1941). V roce 1939 sestrojil zařízení, které bylo schopno produkovat kapalný kyslík ve velkém. Toho bylo využito v sovětských ocelárnách během druhé světové války. V roce 1945 dostal nejvyšší ocenění v tehdejším Sovětském svazu – Hrdina socialistické práce. V roce 1934 odmítl Stalinovu žádost, aby pracoval na jaderných zbraních. Byl sesazen ze všech vedoucích funkcí. V roce 1955 byl znovu postaven do funkce vedoucího Institutu a tam také setrval až do své smrti. Zabýval se experimentálními metodami studia magnetických polí a fyzikou nízkých teplot. Zjistil, že při -270.976 °C přechází helium v tzv. supratekutý stav, kdy je jeho viskozita rovna nule. Je nositelem Nobelovy ceny za fyziku za rok 1978.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 18. 10. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: Nobelova cena za fyziku.