Petr I. Karadjordjević

[Karadžordževič], *11.7.1844 – †26.8.1921, srbský a posléze jugoslávský král, syn knížete Alexandra Karadjordjeviće

. V letech 1847–1858 byl následníkem srbského knížecího trůnu. Za vlády Obrenovićů žil v exilu ve Francii, Černé Hoře a Švýcarsku, odkud byl po svržení Obresovićů roku 1903 povolán skupštinou na srbský královský trůn. Orientoval se na spolupráci Srbska s dohodovými mocnostmi, zejména s Ruskem. Obnovil konstituční vládu. Za jeho panování se Srbsko zúčastnilo balkánských válek v letech 1912–1913 a 1. světové války. V červnu 1914 pověřil (ze zdravotních důvodů) svého syna Alexandra I. výkonem královské moci (regenstvím). V době okupace Srbska za 1. světové války 1915–1918 žil v exilu v Řecku. Roku 1918 se stal prvním králem Království SHS

(resp. Jugoslávie) jako Petr I. Osvoboditel.